Do platnosti již přišla směrnice MiFID, která se postupně implementuje také do českého prostředí. tato směrnice přináší řadu změn, které se dotknou nejenom samotných finančních nástrojů, ale také poskytovatelů produktů a služeb a zejména by směrnice měla posílit postavení spotřebitelů i zvýšit transparentnost celého trhu.
Jednou z důležitých změn je to, že směrnice v jednom ze svých bodů poukazuje na současné nedostatky v oblasti určitého znevýhodnění občanů a řeší větší ochranu spotřebitelů. Z toho důvodu připouští, že je nutné zajistit, aby investiční podniky neposuzovaly a zejména neodměňovaly své zaměstnance prostřednictvím odměn a provizí. Právě to totiž chápou zákonodárci jako vážný rozpor s nutností podniku a potažmo i zaměstnanců jednat v nejlepším zájmu svých klientů.
V takovém případě nebude možné navyšovat zaměstnancům odměny za jejich schopnosti a bude nutné se přiklonit k jiným řešením. Nyní však záleží na tom, jak jednotlivé společnosti tento zákon pojmou a jak k problematice budou přistupovat. Současně vyvstává otázka, zdali nebudou tento zákon obcházet neoficiálním způsobem. A jak tedy budou své zaměstnance odměňovat? Za pomoci délky pracovní doby, doby na nemocenské dovolené nebo snad dle kvalifikace? Budou mít vůbec společnosti nějakou možnost odměnit své zaměstnance za odvedenou práci?
Hlavním cílem podniků by mělo být tedy nalézt vhodný produkt pro spotřebitele, a to lze skutečně jen velmi těžko, pokud jsou zaměstnanci ovlivňováni finanční odměnou nebo provizí z určitého produktu, finančního nástroje.
Záměr zákonodárců je velice dobrý, ovšem záleží na tom, zdali se takto pozitivně promítne také do praktického využití.